Legenda o vzniku Obelisku

Před mnoha lety v povodí řeky Nilu žil vyspělý a moudrý národ. Lidé žili v malých klanech a uctívali své bohy. Třásli se strachy před hněvem Usíra - pána mrtvých, který vládl podsvětí, temným krajům západu. Milovali Rea - boha slunce a života, který jim dodával obživu a poskytoval inspiraci. Lidé s jeho pomocí budovali města, stavěli chrámy, léčili nemocné a pěstovali filosofii. Reus chránil a pomáhal jen těm, kteří sloužili dobru a snažili se svou prací vybudovat silný a vzdělaný stát. Ti, kteří se neřídili pravidly Rea, byli odsouzeni k věčnému bloudění v říši pána podsvětí Usíra. Tato pravidla zakreslil lid na stěny chrámů.

Jednoho dne se rozzlobil Usír a začal lákat ženy a muže na bohatství a slávu. Lidé se začali nenávidět, pronásledovat a vraždit. Reus se od nich odvrátil a v zemi zavládla bída a zlo. Chrámy strhla válka a s nimi zmizely i zákony.

Všichni lidé ale Usírovi nepodlehli. Proto se skupina nejvěrnějších vydala na cestu hledat a přesvědčit Rea, aby se vrátil do jejich domovů. Prosili sluncem aby zahřálo zmrzlá srdce lidu a aby jejich stát byl znovu tam, kde dříve. Začali tedy stavět slunci mohylu. Nahoře sloup. Tento sloup zvaný OBELISK se stal symbolem slunce, života a dobra.

Reus zvítězil nad Usírem a každý člověk si na památku vítězství dobra nad zlem vzal do znaku malé zlaté, teplé sluníčko - žlutou květinku, do které vložil Reus svou sílu.